Mofaja is coming.....reggae and dancehall sound system

RES meets Realbeat

RES meets Realbeat - obrázek

RES meets Realbeat - obrázek

www.dancehall.cz
V Žizníkově u České Lípy letos proběhne již desátý ročník festivalu Reggae Ethnic Session, který se do druhé dekády spojil s festivalem RealBeat, jehož první dva ročníky obohatily jamajské hvězdy, jako jsou Michael Rose z Black Uhuru, Anthony B nebo Ward21. Spojení obou letních akcí v jednu dalo možnost letos připravit opravdu bohatý program s velkou mezinárodní podporou.

Pořadatelé potvrdili za headlinera jednu z největších postav moderního reggae a dancehallu, autora desítek hitů a take nezkrotného interpreta jménem Buju Banton! Vedle něj se naopak v kontrastu představí okouzlující zpívající dědeček Derrick Morgan, který je jedním z matadorů rocksteady a ska, který přiletí s afrokaribskou kapelou Yard Vibes Crew. Přímo ze západo-africké Ghany dorazí na vystoupení a zároveň taneční workshop hned patnáct členů tradičního projektu Dzadzeloi Cultural Troop, kteří předvedou představení, v kterém se propojuje rytmus, tanec, divadlo i akrobacie. Z Rakouska přijedou hudební futuristi Dubble Standart, s kterými letos vydal album sám legendární Lee Scratch Perry.

Za domácí se můžete těšit na celou špičku příbuzných žánru – od multikulturních United Flavour nebo Feher Fekete Kerek přes skáčkové Fast Food Orchestra a Prague Ska Conspiracy až ke kapelám, které v Žizníkově prostě nemůžou chybět. Máme tím na mysli např. boleslavské Švihadlo, jejich elektronický projekt Dub-O-Net s novým albem, nebo tribal-dance kapela Hypnotix, která mimochodem letos slaví už dvacet let od svého vzniku. To vše a mnohem více najdete poslední červnový víkend na hlavním pódiu v Žizníkově. A k tomu ještě takřka non-stop proud muziky na dalších dvou scénách, kterými bude Dancehall a Dub Station. Letos poprvé nejen tři dny a i celé tři noci!
Buju Banton bude kralovat desátému Reggae Ethnic Session, přečti si jeho profil

Spojení festivalů RealBeat a desátého ročníku Reggae Ethnic Session letos přináší možnost pořádně oslavovat. Do Česka se poprvé podívá se svou kapelou jamajská superstar Buju Banton, který přijede v rámci turné k dlouho očekávané nové desce Rasta Got Soul. Ta je aktuálně na špičce reggae žebříčku časopisu Billboard a Buju znova dokazuje, proč patří k velikánům jamajské scény.

Album je oproti předchozí strictly dancehallové Too Bad, která vyšla před třemi lety, skoro celé v reggae rytmech. První singl A Little Bit of Sorry je dokonce ska! Buju ale vedle toho sype jeden track za druhým na různých aktuálních riddimech všech rychlostí. Právě Banton je jeden z těch, kdo pomohli zbořit hranice mezi reggae a hiphopem. Z jeho spoluprácí napříč žánry jmenujme například tracks s lidmi, jako jsou Wyclef Jean, K Salaam, Fat Joe nebo John Legend.

Buju Banton je hvězdou reggae a dancehallu už více jak dvě dekády a za sebou má desítky hitů a několik alb, která jsou esenciální pro rozvoj této scény. Jeho live shows jsou plné nespoutané energie, jako je i sám autor, kterému se přezdívá Gargamel a v žilách mu koluje krev Maroonů, neporazitelných původních obyvatel Jamajky. Nenechte si ho ujít! Více najdete na festivalových stránkách www.realbeat.cz. Zároveň si můžete níže přečíst profil, jenž vyšel před dvěma lety v časopisu Bbarák. Ať víte, jak moc se těšit.



Buju Banton: Jamajský comeback roku!

Intro

Hlas tohoto jména by měl být všem dobře známý, a pokud né, tak koukejte číst dál, protože Buju Banton rozhodně stojí za pozornost! Je to opravdu zásadní jamajský zpěvák, který už začátkem 90. let způsobil v dancehallu revoluci, která udala další směřování karibský muziky. Jeho alba Til´ Shiloh, Inna Height a Unchained Spirit dnes už dávno patří ke klasikám nejen mezi rastamany, ale napříč všema generacema, co mají rádi hudbu ulice. Buju vyrůstal v kingstonském ghettu jako original badwboy, co si nebere servítky, což mnohé okouzlilo, ale zároveň mnoho jiných pěkně nasralo. Čím víc pak bylo ve světě slyšet Bantonovu naléhavou kritiku, tím více byl trnem v oku například jamajské vládě, která by samozřejmě stála o trochu víc tourist friendly promotion. Pravděpodobně díky tomu následovalo policejní vyšetřování několika kytek ganjy na Bantonově zahradě, zrušené koncerty v Americe i Evropě (za patnáct let starou písničku proti gayům) a parta dalších trablů. V posledních třech letech to skoro vypadalo, že Buju zmizel ze scény podobně jako Shabba Ranks nebo Super Cat, ale loni se vrátil na pódia plný energie jako nepolapitelný divoký lev. A jeho nová deska Too Bad dala všem jasně najevo, že dancehall žije dál a s ním je i Buju zpátky tam, kam patří – na výslunní první ligy…

Badbwoy Reality

Buju dává svou tvorbou neustále jasně najevo, že se nikým nenechá omezovat. To má pravděpodobně svůj důvod v jeho původu, protože vyrůstat v Kingstonu rozhodně není žádný med. Jeho máma navíc byla pouliční prodavačkou s patnácti dětma! Díky ní Banton zdědil krev Maroonů, což byli původní obyvatelé Jamajky, kteří byli proslulí pro svůj boj za svobodu za časů kolonizace ostrova. Buju se narodil 15. července 1973 pod jménem Mark Anthony Myrie v kingstonském slumu Salt Lane. Kolem sound systémů se motal už jako kluk a byl tím tak fascinován, že sám začal toastovat už ve třináct letech. "Být v dancehallu tak mladý a vidět lidi s mikrofony a poslouchat hudbu… To byl nejmystičtější pocit, s jakým jsem se do té doby setkal,“ vyprávěl zpětně Buju. „Když jsem pak měl poprvé možnost napsat písničku, měl jsem pocit, že mi praskne hlava a hned jsem věděl, že už pro mě není návratu.“ Tehdy se mu sice ještě pro kombinaci jeho neobyčejné výšky a pohybových kreací říkalo Lambada Man, ale brzy jej nahradila přezdívka Buju, což je v maroonském dialektu plod chlebovníku. Příjmení Banton poté později adoptoval jako odkaz na svůj hudební vzor, kterým byl Burro Banton. Od té doby existuje už celá parta Bantonů, kteří disponují podobnou polohou hlasu, ale Buju je už léta tím, o kterém je slyšet ze všech nejvíc.

První singl se jmenoval The Ruler a pochází už z 1986. O rok později následoval hit Stamina Daddy a pár dalších nahrávek, ale Buju si pak prozíravě dal chvilku přestávku, aby se mu trochu usadil hlas. Přeci jen mu bylo teprve čtrnáct let a taky znáte mutování, ne? Během několika málo let na tom ale značně zamakal, protože už začátkem 90. let byl zpátky s chraplákem, jako má již zmiňovaná legenda Shabba Ranks. V 1991 začala Bantonova spolupráce s labelem Penthouse, ke kterému jej tehdy dotáhl již zavedený zpěvák Wayne Wonder. Wayne byl první v dancehallu, kdo začal dělat „sladko-hořký“ písničky, v nichž jeho gospelové výšky doplňoval hrubý raggamuffin. A na to se skvěle hodil právě Buju, který má drsný projev, ale zároveň je melodický a má v sobě poselství přesahujících měřítka pouhé zábavy. Oba zpěváky navíc tehdy produkoval Dave Kelly, takže bylo o kvalitu dobře postaráno.

První Bantonův velký hit se jmenoval Love Mi Browning a byla to óda na mulatky. To po pravdě trochu popudilo tu tmavší část obyvatelstva, takže brzy následovala útěcha v podobě singlu Love Black Woman. Tou dobou taky Buju udělal svou asi nejkontroverznější pecku Boom Bye Bye, ve které hodně ostře odsoudil homosexuály. Jak už jsem psal v úvodu, následky za tuto písničku si nese dodnes, ale k tomu se ještě dostaneme. Každopádně Buju v 1992 překonal Marleyho rekord v počtu #1 singlů za rok a stal se jedním z nejoblíbenějších deejays na Jamajce ještě před vydáním prvního alba. To na sebe samozřejmě nenechalo dlouho čekat a deska Mr. Mention vyšla u Penthouse ještě stejného roku. Díky ní Buju získal svůj první mezinárodní kontrakt s velkým labelem. Z dalších hitů této éry bych rád jmenoval pecky Batty Rider, Bogle, Woman Nuh Fret a hlavně mé oblíbené duety What you Gonna Do nebo Bonafide Love, které napsal právě Wayne Wonder.

Buju příkladem?

Následující album The Voice of Jamaica vyšlo u Mercury v 1993 a představilo tehdy dvacetiletého Bantona poprvé pořádně i mimo Jamajku. Největší úspěch sklidila pecka propagující bezpečný sex Willy (Don´t Be Silly) podporující národní program proti AIDS a pak taky Deportees (Things Change) o lakomých emigrantech, kteří serou na své chudé rodiny na Jamajce. Možná jste taky slyšeli o hitu Operation Ardent, který najdete tamtéž. Každopádně o rok později Buju zastínil všechny své dosavadní písničky singlem Murderer, který naléhavě upozornil na rozmáhající se násilí v dancehallové kultuře. Pecka vznikla krátce poté, co někdo zastřelil dva jeho kámoše / DJs jménem Panhead a Dirtsman. Buju tehdy začal pořádně chápat, jak velkou sílu má mikrofon, a tak začala jeho transformace z rudeboye do uvědomělého bojovníka za svobodu, mír a spravedlnost. To bylo tehdy hodně důležitý rozhodnutí pro celou jamajskou dancehallovou kulturu, protože místo oslavných tunes o zbraních a sexu začala nová éra uvědomění si síly Rastafari a pozitivního přístupu. Společně s ním po této cestě vykročili i Capleton a Sizzla, o pár kroků napřed jim byli příkladem hlavně Tony Rebel, Luciano a Garnett Silk. Šlo o to, aby se mladý v ghettu vzdělali natolik, aby místo zbraní používali zdravý rozum a podporovali svou rodinu a místní komunitu.

Tuto zásadní změnu kurzu následně Buju podpořil i na svém dalším albu Til´Shiloh z 1995, které bylo nominováno na Grammy, ale i bez toho by dnes bylo totální klasikou. Milióny prodaných desek to jen potvrzují, že Buju se stal superstar, která mimochodem jako první z dancehallových interpretů vyprodala Paramount Theater v New Yorku, kam se vejde 5600 lidí. Parádní melodická flow s trefnými texty jsou prostě Bantonovou specialitou, která chytne za ucho. Navíc celá produkce desky je vedle vysoké kvality i hodně pestrá – najdete tam hardcore ragga, roots reggae, gospel i hiphopem provoněné beaty. Každý si tak mohl najít, co mu vyhovuje, a ještě si rozšířil obzory o další styly. V podobně rozmanitém duchu Buju pokračoval i na své čtvrté desce Inna Heights (1997), kterou už vydal největší reggae label/distributor VP Records. I toto album sklidilo velký úspěch a najdete na něm hafo parádních songů včetně hitu Hills and Valleys nebo balady Destiny, která Bantona dostala i daleko za posluchače reggae a hip-hopu.

Mainstream vs. alternativa

Jenže v mainstreamu funguje spoustu šedých eminencí, jimž se moc nelíbilo, co Buju kritizuje a jakou odezvu tím vyvolává. Začaly se tak množit klacky, které mu různé instituce házely pod nohy. Vedle soudního popotahování za pár kytek ganjy (na Jamajce…) byly největším zásahem desítky zrušených koncertů v zahraničí, které si organizovaně vymohla čtyřprocentní menšina. Podobný trable sice mají i hvězdy, jako jsou Beenie Man, Bounty Killer, Sizzla nebo Vybz Kartel, jenže ti na rozdíl od Bantona v homofobních textech beze studu pokračují i dnes. Buju se za Boom Bye Bye už dávno omluvil, ale přesto to odskákal a na jeho proměnu a pozitivní příklad nebyl brán zřetel. Díky této zahuštěné atmosféře se Banton rozhodl raději spolupracovat s alernativním vydavatelstvím Epitaph a jeho sublabelem Anti. Plodem této spolupráce bylo nahrávání s kapelou Rancid a hlavně v roce 2000 další parádní deska Unchained Spirit. „Odpoutaný duch jsem tím, že vyjadřuji sám sebe uměleckou formou, kterou jsem byl požehnán k práci, protože dělat hudbu je moje radost. Snažíme se namíchat směs všech druhů interpretace a vytvořit vzrušující zvuk, aby vás každý každá skladba vzala za ucho…“ I toto album pokračuje v trendu propojování stylů a díky prozíravé produkci Anti se dostalo i k českým posluchačům skoro o polovinu levněji než desky velkých labelů. Navíc mezi hosty v písničkách najdete i jamajské mistry jako Beres Hammond, Luciano nebo kapela Morgan Heritage.

Následující tři roky Buju koncertoval po celém světě, ale v obchodech se objevila jen parta kompilací, které chtěly něco vydělat na Bantonově fenoménu. Další deska Friends for Life vyšla v 2003 u Atlantic Records a spolupracovali na ní ti nejfanovější jamajští producenti jako Donovan Germain, Bobby Digital, Sheldon ‚Calibud‘ Stewart nebo Steven ‚Lenky‘ Marsden. Mezi muzikanty najdete jména Sly Dunbar, Robbie Lyn, Dean Fraser, Steely & Clevie a kapelu Firehouse Crew. Stylově album ekleticky propojuje roots, dancehall, hip hop i R&B balady, ale přesto oproti předchozím deskám zapadlo. Proč? Tehdy se opravdu pořádně rozjela kauza na téma jamajská hudba vs homosexuálové, a tak Buju viděl trabl hlavně v politice major labelu. Proto se rozhodl, že si do budoucna raději bude krýt záda svým vlastním vydavatelstvím Gargamel Music, jehož součástí je i studio Aksum. To mimochodem dnes produkuje i další mladé zpěváky, jako jsou Mitch nebo New Kidz, a vyšla tam i nová Bantonova deska Too Bad, která jej loni vrátila zpátky na špičku. Ale na vrcholu Buju v podstatě začínal i se svým prvním albem…

Outro

Jak už jste z těchto řádek asi pochopili, Buju má hafo zkušeností na to, aby se pletl do sporů o to, jestli je jamajským králem dancehallu Beenie Man nebo Bounty Killer. Místo vleklého clashe mezi těmito dvěma celebritami (do kterého se zapojila celá plejáda dalších MCs) se raději soustředí na koncerty a svůj label. A vypadá to, že je na správné cestě, protože jeho show na zásadním jamajském festivalu Sting koncem roku 2006, byla většinou 30.000 hlavého publika nadšeně označena za zlatý hřeb večera. Schválně si zkuste naladit záznam na youtube.com a uvidíte sami. Buju je lev, co se nevzdává!
12.06.2009 20:09:39
payah
Jah bless you
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one